Volba témat pro studentské práce o canisterapii

Studenty, kteří plánují psát práce na téma canisterapie obvykle jako první trápí otázka volby správného tématu. Témeř vždy ze strany profesorů narážíme na námitku, že zvolené téma nebo metody výzkumu nejsou dostatečné vědecké nebo spočítatelné. To ale neznamená, že bychom se canisterapií na akademické úrovni neměli zaobývat. Právě naopak, volbou vhodného tématu a metod studií můžeme pomoci zařadit canisterapii mezi běžné terapeutické metody.

Metody

Je samozřejmě pravdou, že při canisterapii vycházíme z momentální nálady klienta, že jeho radost nebo míra motivace jsou těžko měřitelnými veličinami, ale na druhou stranu máme možnosti jak takové aspekty canisterapie co možná nejobjektivněji vyhodnotit.

Máme tu svědectví dalších osob, zejména pracovníků, kteří o klienty pečují a jsou schopni posoudit účinky canisterapie, v mnoha případech jsou tu rodinní příslušníci a samozřejmě sami canisterapeuté. Svědecké výpovědi pak nabydou zcela nového rozměru, pokud je výzkum plošný a můžeme jej statisticky vyhodnotit. K tomuto lze využít metody dotazníků.


Volba tématu pro jednotlivé obory

Při volbě tématu musíme předně vycházet z oboru, který studujeme a ze smyslu, který výsledná práce tomuto oboru přinese. Tohle je možná jasné v jiných oborech, ale u canisterapie, která se pohybuje na poli pěti resortů, to vůbec jasné být nemusí. Pokusíme se tedy témata rozdělit podle jednotlivých oborů, ale doporučujeme pročíst si všechny, abyste pochopili rozdíly v jednotlivých pohledech na téma canisterapie.


1. Zdravotnické obory

U zdravotnických oborů se canisterapie týká zejména profesí se zaměřením na:

  • Rehabilitaci a fyzioterapii - je možné se v tématu zaměřit na různé typy cvičení, úlevu od problémů pohybového aparátu, polohování, práci s lidmi se specifickým typem postižení, výhodou je poměrně snadná měřitelnost výsledků - rozsah pohybu, délka uvolnění apod.
  • Ergoterapii - základní téma zní "Jak můžeme prostřednictvím psa klienta vést k lepší sebeobsluze a zapojení se do normálního života?" A odpovědí je mnoho a opět, mnoho výsledků lze dobře měřit.
  • Psychologie, psychoterapie, psychiatrie - canisterapie je v tomto oboru velice vhodnou metodou a možnosti aplikací jsou široké. Lze porovnat účinnost tradičních metod versus canisterapie, lze nalézt způsoby, jak canisterapii zapojit do tradičních metod a oboje u širokého spektra klientů. Bohužel se zde hodně pohybujeme na hranici subjektivních pocitů klienta, máme různé úrovně mentální kapacity atd. Je zde důležité spolupracovat s profesionálem, který ví, jak klientovy projevy vyhodnocovat.
  • Logopedie - využití psa v logopedii je velice efektivní, např. u mutismu a dalších postižení. Lze dobře identifikovat reakce a pokroky klienta.
  • Kombinace terapií - propojení canisterapie s arteterapií, muzikoterapií a jinými formami tradičních nebo alternativních metod.

U všech těchto oborů mluvíme obvykle o AAT, tedy terapii za pomoci zvířat jako takové. Vycházíme z terapeutických postupů, známe diagnózy klientů a jejich prognózy s a bez použití canisterapie. Praxi lze realizovat téměř výlučně pod vedením terapeuta (psychoterapeuta, fyzioterapeuta apod.), který canisterapii vede, ať již samostatně nebo ve spolupráci s osobou vedoucí psa.


2. Sociální obory

V sociální sféře nelze mluvit o terapii formou AAT, tedy terapii jako takové, pokud jí nevede odborník-terapeut. Studenti sociálních oborů ani nemohou dostatečně znát diagnózy a prognózy, aby mohli posoudit účinnost těchto terapií a proto by se na ně neměli zaměřovat, snad s výjimkou jejich sociálního dopadu na klienty (např. pokud canisterapie pomůže klientovi zlepšit pohybový aparát, jak se toto projeví na jeho přijetí kolektivem apod.). Na tomto místě proto musíme zdůraznit, že ačkoli dopady canisterapie jsou v sociální sféře náročnější na vyhodnocení, jde o více méně nejrozšířenější formu, která má nemalé úspěchy.

Zde mluvíme o formě AAA tedy tzv. aktivity se psy, kterou obvykle řadíme mezi volnočasové aktivity. Nejčastěji ji realizují dobrovolníci se svým psem / nebo sociální pracovníci se psem nebo ve spolupráci s dobrovolníkem a jeho psem. Pokud jde o klienty s tělesným postižením nebo velkými zdravotními problémy, vyžadujeme přítomnost osoby, která z postu zdravotnického má právo klientem manipulovat a může určit, které fyzické aktivity (hry se psem apod.) klient zvládne. Taková osoba jej pak pomůže při aktivitách vést. I tak ale nemluvíme o terapii, protože cílem aktivit je zlepšení kvality života kleinta, jeho lepší integrace do kolektivu a společnosti obecně, nikoli jeho léčení jako takové.

Případné pozitivní efekty na zdraví v tomto případě považujeme za příjemný vedlejší účinek, který se může nebo nemusí dostavit a vzniká přirozeně. Zde platí poměrně jednoduché pravidlo - nejde-li o cílenou terapii, založenou na diagnóze, kterou vede terapeut za účelem podpory léčení, jsou to vždy "jen" aktivity. To "jen" je v úvozovkách, protože i při aktivitách dosahujeme výborných výsledků, byť "jen" na poli klientovy interakce s okolím. I aktivity ale mají svůj řád, jsou specifikovány cíle a hodnoceno jejich plnění.

Ačkoli jsou aktivity obvykle dost nepřesně nazývány canisterapií, je potřeba si uvědomit, že nejde o terapii a v mnoha případech pracujeme s fyzicky zdravými a v podstatě soběstačnými lidmi (odvykání ze závislostí, prevence kriminality, dětské domovy, domovy seniorů, azylové domy aj.), kteří se ocitli v sociálně obtížné situaci. Kromě klasické návštěvní činnosti se proto nabízí i metody výletů, procházek, pobytů, fyzicky náročnějších her atd.

Typickými tématy může být:

  • Klientova interakce s rodinou
  • Klientova interakce s pečujícím personálem
  • Klientova interakce s ostatními v kolektivu
  • Klientova interakce se psem
  • Projevy klienta po skončení/mimo canisterapii
  • Canisterapie v kontextu ostatních volnočasových aktivit
  • Zlepšení klientových schopností: komunikace, respektu k ostatním, orientace na realitu, paměti atd.
  • Dobrovolníci v canisterapii: jejich motivace, úspěšnost, syndrom vyhoření apod.

3. Pedagogické obory

Na poli pedagogiky mluvíme o metodě AAE, ale je důležité si uvědomit, že tuto metodu dál dělíme na dvě zcela odlišné formy:

1) Forma společensko-osvětová, kde pracujeme s běžnou populací studentů, často také s veřejností obecně. Jedná se o formu přednášek, besed, veřejných prezentací apod. U této formy se lze zabývat:

  • Možnosti zařazení canisterapie do existujících osnov (prvouka, biologie, téma vztahu k postiženým, preventivní programy apod.)
  • Různé typy aktivit a her vhodné pro tento typ vzdělávání, pro různé věkové kategorie
  • Efektivnost předání znalosti formou canisterapie versus běžnými formami výuky

2) Forma speciální pedagogiky, kde pracujeme se zdravotně postiženými studenty nebo studenty se specifickými poruchami učení. U těchto forem se jedná o zcela cílenou výuku, při které pes pracuje jako prostředník nebo motivuje ke spolupráci a aktivitám, které těmto studentům dělají potíže. Mezi zajímavá témata patří:

  • Práce se žáky se zdravotním postižením (rozvoj vzdělávání u žáků s postižením pohybového aparátu, zraku, sluchu atd.)
  • Práce se žáky se specifickými poruchami učení - např. žáci s problémy se čtením překonávají bariéru tím, že "čtou pejskovi", který je nehodnotí - existuje mnoho dalších metod, které žáky motivují k poznávání a získání dovedností formou her, cvičení atd.

4. Zvířecí obory

Studenti zemedělských a veterinárních fakult se v kontextu terapií se zvířaty častěji zabývají hipoterapií, ale i v canisterapii se najdou témata, která lze studovat:

  • Veterinární aspekty canisterapie - zoonózy, zdravotní předpoklady psa, náročnost canisterapie pro psa ze zdravotního hlediska apod.
  • Etologie - výběr, výchova a výcvik psa jsou v canisterapii velkým tématem, zejména s ohledem na rozdíly mezi canisterapií a kynologií. U canisterapeutických psů je mnohem více třeba vycházet z vrozených vlastností a intuice psa, protože cílem je pokud možno vstřícný, samostatný pes, který je v přirozeném kontaktu jak s klientem, tak s páníčkem, aniž by musel být nějak intenzivně povelován.
  • Etické aspekty využití psů pro canisterapii - prevence přetěžování psů, syndrom vyhoření u psa apod.

5. Obory v kompetenci ministerstva vnitra

Toto je zatím u nás tak trochu pole neorané, ale v zahraničí se canisterapie praktikuje i v rámci nápravně-výchovných zařízení. Někde dokonce praktikují předvýchovu štěňat pro výcvik asistenčních psů, což umožňuje vězňům možnosti seberealizace, orientaci na pomoc druhým a osobní rozvoj.

Druhou oblastí je pak forma AACR, tedy krizové intervence za pomoci psů. Tento obor se rozvinul po teroristických útocích v USA, u nás je zatím (naštěstí) praktikován na úrovni výcviku pro případ ohrožení. Tento výcvik je koordinován s integrovaným záchranným systémem a jeho složkami. V každém případě se jedná o silně vypjaté situace, kde je třeba, aby měl canisterapeut psychologické nebo psychoterapeutické vzdělání. V tomto oboru je jistě hodně neprobádaných témat, ale zatím není moc kde je studovat.


Výběr praxe

Do značné míry ovlivňuje volbu témata i možnost docházení na praxi. To je problematické samo o sobě vzhledem k časovým nárokům na praxi a možnosti dojíždění. Při výběru místa praxe si studenti musí uvědomit, že to, čehož jsou svědky je jen jedna z mnoha forem canisterapie, jejíž průběh významným způsobem ovlivňují následující faktory:

  • prostředí, kde se canisterapie odehrává - jeho rušnost atd.
  • rasa, velikost, vzhled a schopnosti psa
  • momentální fyzické a psychické možnosti psa
  • vzdělání a průprava canisterapeuta nebo canisasistenta (u stejného klienta ve stejném prostředí může jeden dělat volnočasové aktivity se psem a druhý, ačkoli to navenek také "vypadá jako hry a zábava" může dělat cílenou terapii, protože ví, co může od klienta očekávat a jaké jsou jeho osobní cíle)
  • momentální fyzické a psychické možnosti canisterapeuta nebo canisasistenta
  • klientův vztah ke psům (velmi pozitivní - přechozí vlastnictví psa, pozitivní, neutrální, obavy, strach, fóbie)
  • míra postižení nebo nepříznivé situace klienta
  • momentální fyzické a psychické rozpoložení klienta
  • klientův vztah k dalším osobám, které se mohou terapie účastnit (pečovatel, zdravotní sestra, rodinný příslušník, který klienta při canisterapii vede apod.)
  • klientův vztah k ostatním členům kolektivu (zejména u skupinových terapií)
  • osobní styl práce canisterapeuta nebo canisasistenta a osobní preference klienta a osobnost psa (které hry mají rádi apod.)
  • přístup personálu v případě zařízení (včetně např. uklízeček, které mohou paradoxně určovat co a kde se může dělat)
  • postoje dalších osob, které jsou canisterapie svědky nebo mají s klientem nějaký vztah (návštěvy v zařízení, rodinní příslušníci, partneři atd.)
  • přítomnost studenta jako taková (i přes všechnu snahu může "cizí osoba" působit rušivě a účinek canisterapie snižovat)

Asi není nutno dodávat, že většinu těchto ovlivňujících faktorů lze využít jako téma práce samotné :-)

Je velice vhodné porovnat výsledky od několika canisterapeutů, kteří pracují se stejným zaměřením nebo provést plošný výzkum např. formou dotazníku. Obor canisterapie je ale nový a ne vždy jsou k dispozici takové možnosti.


Studenti mohou zdrama využít našich poradenských služeb, je ale nutné poslat vyplněnou žádost, kterou si můžete stáhnout zde. Pokud své téma práce ještě nevíte, nevadí, napište že potřebujete poradit s jeho volbou.

  ©2009 Web design:
www.preklady-korektury-webdesign.cz

©2009 Obsah:
Anitera o.p.s.

Všechna práva vyhrazena.